Ve Rwandě se zjevila Panna Maria.

Panna Maria v Kibehu se představila slovy „Nyina wa Jambo“, což znamená „Matka Slova“.

Úmysly – mše svaté

Všechno začalo 28. listopadu 1981, kdy studentka koleje Alphonsine Mumureke tvrdila, že viděla Paní ​nepopsatelné krásy, která se představila jménem „NYINA WA JAMBO“, což znamená „Matka Slova“. Domnělá vizionářka ji okamžitě poznala jako blahoslavenou Pannu Marii, matku Ježíše, našeho Spasitele. Tato událost se později opakovala v určitých více či méně vzdálených intervalech.

Jak tedy došlo k tomu, že se Kibeho proslavilo jako místo zjevení?

Zjevení z Kibeha často obsahovala rituály a symboly. Šlo například o žehnání vody, žehnání zástupů lidí touto vodou a požehnání památečních předmětů, které si poutníci přinesli. Obřady žehnání obvykle doprovázely texty, jejichž obsah odpovídal modlitbám na přímluvu. Mezi další symboly můžeme uvést také „květinové pole“ nebo „stromy“, které vizionáři na žádost Panny Marie začali zalévat. Tyto „květy“ nebo „stromy“ různého druhu a povahy by mohly symbolicky představovat lidi, kteří přijali Mariino poselství: čím více obrácených bude, tím více se „květinové pole“ bude rozšiřovat.  

Poselství z Kibeha zůstává aktuální i dnes a dotýká se srdcí.

V dějinách církve byla uznaná zjevení často výstražným znamením, které mělo vyzývat svět k obrácení. Jejich úkolem bylo otřást spícími svědomími a udržet je bdělá v očekávání druhého příchodu Krista. Šlo o nezbytná připomenutí, přizpůsobená duchovní situaci dané doby. Podle domnělých vizionářů poselství, které Panna Maria předala v Kibehu, „není určeno jen pro jednu osobu a netýká se jen určitého období, ale je určeno pro všechny – pro celý svět“.  

Obsah poselství z Kibeha

Mezi skutečnostmi, které by měly sloužit jako podklad pro uznání věrohodnosti zjevení v Kibehu, je nepochybně jednou z nejdůležitějších samotný obsah „rozhovorů“ vizionářů – hodnota poselství. Zjevení v Kibehu bylo bezpochyby mnoho a z časového hlediska trvala velmi dlouho. Podstatné části poselství však byly předány během prvních dvou let zjevení, tedy před koncem roku 1983. Panna Maria předává svým vizionářům různá poselství, ale ne protikladná; je v nich snadné rozpoznat mnoho společných prvků. Omezíme se zde na stručný přehled. Toto poselství by se dalo shrnout přibližně do následujících témat:

Jen první tři vizionářky byly uznány za autentické

Alphonsine MUMUREKE

Alphonsine se narodila 21. března 1965 ve městě Cyizihira ve farnosti Zaza, diecéze Kibungo.

Nathalie MUKAMAZIMPAKAve 

Nathalie Mukamazimpaka se narodila v roce 1964 v Munini, farnost Muganza, diecéze Gikongoro.

Marie-Claire MUKANGANGO

Marie-Claire se narodila v roce 1961 v Rusekere, ve farnosti Mushubi v diecézi Gikongoro.

Více důvodů potvrzuje výběr tří nyní uznaných vizionářek. Tyto vizionářky spojuje pevné historické pouto, samy zaujaly místo (zjevení) během několika měsíců, přinejmenším do června 1982. Navíc právě ony mluvily hodně o Kibehu jako o místě zjevení a poutí a díky nim proudily zástupy až do konce těchto událostí. 
Především to však jsou Alphonsine, Nathalie a Marie-Claire, které uspokojivě splňují kritéria stanovená církví, pokud jde o soukromá zjevení a vidění. Naproti tomu vývoj údajných pozdějších vizionářů, zejména po skončení jejich zjevení, odhaluje jejich konkrétní a víceméně znepokojivé osobní situace, které posilují již existující výhrady vůči jejich osobám a odrazují církevní autority od toho, aby je doporučovaly věřícím. 
Alphonsine Mumureke a později také Nathalie Mukamazimpaka říkaly, že s Pannou Marií podnikly několikahodinovou „mystickou cestu“ na „místa“, která popisovaly symbolickým jazykem připomínajícím skutečnosti, jako je peklo, očistec a nebe, ale slovníkem, který se zcela liší od slovníku katechismu.

První reakce okolí

Pochybnosti

První reakce, vyvolané těmito nevšedními událostmi v komunitě školy, jakož i mimo ni, vůbec nebyly příjemné: objevila se různorodá stanoviska, počínaje skepticismem, který se obával podvodu, až po víceméně nadšený souhlas, co však mohlo způsobit nadměrnou důvěřivost a nesnášenlivost. Zpočátku považovali Alphonsine buď za psychicky nemocnou, nebo za nešťastné děvče posedlé zlými duchy, nebo za slabou žákyni, která chce jednoduše sehrát divadlo, aby ji lépe přijali ve škole vedené sestrami Benebikira.

Postoj

V této škole se ozývaly hlasy, které se dožadovaly důkazů. Vznikla otázka, zda to byla opravdu svatá Panna, která je přišla navštívit. Uvěřili by tomu, kdyby se ukázala i jiným než ubohé Alphonsine. Kromě toho se skupina žáků charismatické obnovy chopila iniciativy a zorganizovala novénu během prvního prosincového týdne roku 1981 s cílem prosit o osvícení při objasnění této události. Na druhé straně jiní bez váhání přistoupili k testování Alphonsine, aby ji podrobili zkoušce v okamžicích zjevení.

Verifikace

Veřejné mínění se snažilo všemi prostředky najít přirozené vysvětlení této události, ale bez většího úspěchu. Vzhledem k souboru překvapivých faktů, které přesahovaly běžné lidské chápání, se i přes kritiku a námitky různého druhu proti zjevením poměrně rychle začalo formovat souhlasné hnutí ve škole v Kibehu i mimo ni. Již před vánočními prázdninami roku 1981 se skupina „obrácených“ žáků a profesorů horlivě zapojovala do modlitebních setkání s Alphonsine, během nichž se modlili růženec a zpívali písně na počest Panny Marie.

Proč Emanuel Segatashya není na seznamu uznaných vizionářů?

Proč zjevení Emmanuela Segatashyi nebyla Církví oficiálně uznána?

Vyjádření biskupa J. E. Augustyna Misaga

„Mezi vizionáře z Kibeha patřil také jistý Emanuel Segatashya. V letech 1986–88 procestoval mnohé regiony Konga a zapůsobil na davy lidí, kteří si přišli poslechnout jeho poselství. Proč není na seznamu uznaných vizionářů? Emanuel Segatashya byl skutečně působivý chlapec, který tvrdil, že se mu zjevil Ježíš. Pokud jsme si to neuvědomili, bylo to proto, že: měli jsme pochybnosti o povaze jeho extází; po návratu z Konga se u něj projevily duševní poruchy. Až do své smrti v roce 1994 bojoval s touto nemocí, která nebyla léčitelná. Třetím důvodem naší opatrnosti vůči němu je samotný obsah jeho poselství s milenaristickým nádechem. Jeho poselství hovořilo o blížícím se Kristově návratu na zem a o konci světa. Církev je vůči takovýmto poselstvím opatrná. Bylo by nerozvážné za něj ručit.“
J. E. Augustyn Misago

Modlitba růžence k sedmi bolestem Panny Marie

Tento růženec nás naučila sama Panna Maria prostřednictvím Marie-Claire Mukangango, když se jí zjevila 6. března 1982. V tento den jí nejsvětější Panna svěřila poslání šířit ho do celého světa. V prvních dnech Panna Maria prosila Marie-Claire, aby se tento růženec modlila alespoň dvakrát týdně, především v úterý a v pátek.

Nemůžeme opravdu hledat Marii, pokud se ze všech sil nebudeme přibližovat k Ježíši.

Raduji se z tohoto oživení víry a modlitby a vzdávám za to díky Pánu. Vybízím duchovní pastýře, aby byli pozornější k tomuto hnutí náboženské obnovy, aby je usměrňovali na cestách evangelia Ježíše Krista a zajistili mu pevný doktrinální základ díky neustálé formaci věřících, zvláště pokud jde o lidovou zbožnost v církvi. 

V této souvislosti se domnívám, že je vhodné zdůraznit zejména spojitost mezi oddaností vůči Marii a větší láskou ke Kristu a k našim bližním. Opravdu, nejsvětější Panna Maria nás vede k lásce, kterou cítí ke svému Božímu Synu. Jejím jediným přáním je vidět nás sjednocené v Kristu, žijící jeho životem a uskutečňující jeho učení. On je „cesta, pravda a život“ a „nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (srov. Jan 14, 6).
„Neboť jeden je Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi – člověk Kristus Ježíš, který vydal sebe samého jako výkupné za všechny“ (1 Tim 2, 5–6). 
To je tedy on, náš Pán a Spasitel, kterého musíme především hledat; a Maria nás přivádí k Ježíši, ukazuje nám cestu a vybízí nás, abychom dělali vše, co od nás Ježíš žádá (srov. Jan 2, 5).
Mons. J. B. Gahamanyi